Heuréka - město divů

Seriálová sezóna začíná stabilně vždycky koncem září, okolo vánoc si hrdinové dají pauzu a pak pokračují většinou do dubna nebo do května. A v létě mají prázdniny. V televizi se ale peníze musí točit i mimo hlavní sezónu, takže v době, kdy se většina potenciálních diváků válí někde u vody, se do televize dostávají seriály, které by jinak v konkurenci Jacka Bauera, ztroskotanců na tajemném ostrově nebo bratrů utíkajících z vězení, neměly šanci. Neznamená to ale, že by šlo o nějakou druhou ligu. Seriál Eureka byl pro mnoho lidí nejpříjemnějším překvapením loňského televizního roku. V létě většinou v televizi není na co koukat, ale Sci Fi Channel, který je známý tím, že při výběru scénářů k realizaci šlápne hodně často vedle, měl tentokrát obrovské štěstí. Výborná atmosféra, zajímaví herci, originální zápletky a velmi osobitý humor si získaly spoustu fanoušků. Jak už jsme se ale mnohokrát mohli přesvědčit, druhé sezóny bývají dost často slabší, protože tvůrci zkrátka nevědí, co by se svým dítkem měli udělat. Eureky se to naštěstí netýká.

Tvůrci se totiž nepřišli s žádnou radikální změnou (nedočkáme se vyvraždění poloviny postav) a dál pokračují v tom, s čím začala první sezóna. „Velký“ příběh je tu zatlačen do pozadí a mnohem víc záleží na tom, co se děje v konkrétním díle. Ten má vždycky jasný začátek a konec a často úplně kašle na hlavní dějovou linii. Všechno funguje tak, jako loni. Geniální vědec nebo nějaká nezodpovědná osoba něco kardinálně podělají a ve městečku se začne kov měnit ve zlato, všechny místní ženy náhle šílí po hlavním hrdinovi nebo znenadání začnou padat přímo na Eureku meteory. A šerif Carter se svými kolegy musí všechno fofrem napravit. V každém díle přijdou tvůrci s něčím originálním a zábavným a i když prakticky všechny epizody fungují na stejném principu (průšvih – mrtvola – záchrana), je radost to sledovat. Eureka na rozdíl od konkurenčních seriálů zůstává stejná. A to je dobře. Její tvůrci mají totiž pořád dost nápadů k tomu, aby zabránili nudě a stagnaci. Což je určitě lepší než sledovat, jak některé seriály upadají a žijí jen z davů fanoušků, kteří doufají, že se vrátí kvalita minulých sérií.

Posledních pár let, kdy situace okolo televizních seriálů nabrala pořádné obrátky, se nás před bednou snaží udržet především známější herecké obličeje a moderní režie. Bohužel často se zapomíná na příběh a tak se stává, že i papírově sebelepší seriál skončí po několika dílech, protože náročné publikum zkrátka nezaujal. Eureka je v současnosti, kdy i ta největší pitomost vypadá na první pohled neskutečně dobře (mluvím o cizí produkci, české seriály vypadají všechny stejně hnusně), návratem ke kořenům. Nespoléhá na známé herce, necpe kamerové filtry do každé scény a nepoužívá nejmodernější režijní techniky. Snaží se přilákat diváky scénářem a jelikož je druhá sezóna už odklepnutá, evidentně se to podařilo. V městečku Eureka má vedle sebe místo jak poctivá napínavá atmosféra tak i lehký humor, naštěstí scénáristé dokázali obojí zkombinovat tak, že se přesně trefili doprostřed terče a Eureka nepůsobí ani jako komedie s napínavými momenty, ale ani jako thriller s nevhodným humorem. Koukat se na Eureku je především děsná pohoda, člověk nikdy neví, co si na něj tvůrci připraví v příštím díle, ale díky výtečně napsaným a zahraným postavám, originálnímu námětu a především velice příjemné náladě, která se na člověka přenese hned z první epizody, je jednoduše radost sledovat šerifa Cartera, jak se snaží udržet pořádek ve městě, kde nic nefunguje tak, jak by mělo. A i když může zdánlivě nudná vizuální stránka odrazovat, Eureka je i co se týče triků na velmi slušné úrovni. I když se chce soustředit především na hrdiny a na děj. A možná právě díky tomu slaví takový úspěch. Nabízí totiž pohodu a klídek, který z většiny současných uspěchaných seriálů zmizel.