Tedovi táhne na třicet. Žije v jenom newyorském bytě se svým kámošem (Marshall) a jeho snoubenkou (Lily, mimochodem známá jako Michelle z Prciček), pije ranní kávu z oprýskaného kávovaru, který dává šoky, má slušnou práci, prima kámoše a hezký obličej. Ted nemá jediné. Přítelkyni. To však bylo v roce 2005. Teď jsme v roce 2030, kde Ted vypráví dvěma pubertálním dětem, jak se potkal s jejich matkou. A protože děti nejsou sousedovic, ale jeho, je logické, že během posledních 25 let se muselo s jeho smůlou na vztahy stát něco zásadního. Třeba že zmizela. A my pojďme zpátky do roku 2005, tam kde to všechno začalo a Ted JI potká. A aby v tom hledání nezabředl sám a seriál nebyl jen o jednom nadrženém loserovi, který brouzdá po barech a hledá spřízněnou duši, nadělili mu scenáristé kromě dvou spolubydlících do vínku ještě další dva přátele do party. Strážným andělem číslo jedna budiž Robin – pohledná bruneta, kterou si Ted chtěl od první minuty vzít a proto ji na prvním rande řekl, že ji miluje. Nepobrala to, ale zůstali přáteli. Velmi dobrými. Druhým z řady je notorický sukničkář, milostný kazatel, bizarní dobrodruh a nepoučitelný průserář v jedné osobě, Barney. Barneyho nemůžete mít neradi už jen proto, kolik lidí stihne urazit během jedné minuty, jakým způsobem to udělá a jak neodolatelně se u toho tváří. S oblibou se považuje za Tedova nejlepšího kamaráda, ale pravda je taková, že Ted po sobě nerad nechá dupat kvůli průserům druhých – a Barney je díky své impulzivní nátuře velmi často ten druhý. A tak vysedávají ve své oblíbené hospůdce, probírají život a hrnou se uvážlivě i po hlavě do vztahů, které možná postoupí na další úroveň u svatebního oltáře. Nezní vám to povědomě...?

Zachovat šarm a švih ve čtvrté sérii seriálu, který má laťku tak zatraceně vysoko, je úkol hodný polobohů. A scenáristé How I Met Your Mother bohužel nejsou polobozi. Seriál jde pomalu dolů, i když plakat nad tím nemá cenu – stále jde o nadprůměrně zábavnou show, které i spousta ambicióznějších nesahá ani po paty. Jenže… už se z toho vytratila ta jiskřivá vztahová omamnost, kdy Ted v první a druhé sérii poletoval v pomyslných bariérách milostných pletek sem a tam a aspoň každá druhá epizoda přinesla nějaký posun v jeho snažení být spokojeným mužem v chomoutu. A pokud už to nebyl posun přímo tohohle druhu, nějaké to milostné zajiskření druhu jiného jsme si užili rozhodně. Třetí série - po podepsání smluv na celých osm sérií – ukázala směr: musíme s hlavním tématem přibrzdit a bohužel nabídnout spoustu vaty, která nebude mít nic společného s milostném jiskřením jakéhokoliv druhu (a narveme tam jen drobné výjimky, které budou potvrzovat pravidlo).

Udržet laťku při nabízení vaty je úkol nadlidský, což potvrzuje právě uplynulá čtvrtá série. Scenáristé často neví kudy kam, navíc jim osud hází pod nohy těhotná bříška obou hlavních hrdinek. To se obě snaží zakrývat rozličnými kabelkami nebo polohami „sedmo se spoustou věcí před sebou“, obě si z toho navíc dělají srandu a když přijde řada na otázku těhotenství, odvětí vtipně, že těhotné nejsou. Nicméně je znát, jak moc jim seriál zasahuje do osobních životů (a naopak) a ve většině dílů poslední třetiny jsou vyloženě jen na okrasu a pronesení jedné dvou hlášek. Zbytek ansámblu je tak nucen vymýšlet nesmyslné skopičiny a potkávat se s příběhy, které by v první sérii působily silně pod úroveň a teď je to kolikrát dost na hraně. Jak bylo ale řečeno, pokud má Ted matku svých dětí potkat až, dejme tomu, v sedmé sérii, zbývá podobné výplně ještě spousta a spousta. Bohužel.

V tomhle ohledu si lze jenom přát, aby tvůrci navíc zapracovali na pořádném finále – to ve čtyřce vyšumělo naprosto do prázdna a série i při větším počtu epizod nepůsobila o nic moc uceleněji než trojka nabouraná stávkou scenáristů. Finále bylo zjevně ukradené z dávné epizody s kozou, když tvůrcům došlo, že by z toho vlastně mohlo být finále a mají jen tak mimochodem vystaráno. To samozřejmě není výtka - jen konstatování, že po sledování dalšího vývoje mohli s klidem přihodit k dobru ještě něco lepšího a čtyřku v konečném dojmovém efektu o velký kus zvednout.

Jinak ano, Barney je pořád vtipný, zamilované duo Marshall-Lilly pořád stejně roztomilé a Robin pořád tak nějak na hraně "nevím úplně jistě, jestli do tohohle seriálu vůbec patřím, ale občas se mi povede dobrý vtip". A Ted, ten je pořád dospělejší a serióznější, s čímž odpadá spousta roztomilých pravd o bujarém mládí a nastupuje pravda o dospělosti. Je taky fajn, ale "fajn" není u HIMYM vlastně žádná pochvala. Uvidíme, kam to dovede pětka a doufejme, že bude to zbytečné natahování naředěno alespoň jedním vedlejším románkem, který bude stát za řeč.

Některé příběhy je dobré vyprávět pěkně ze široka. Tedova povídačka o tom, jak potkal matku svých dětí, to dokázala už během první sezóny. Seriálová svěženka o pětici „obyčejných“ Newyorčanů se hned pasovala na následníka Přátel, komornějšího, subtilnějšího, ale i živějšího, bláznivějšího a romantičtějšího. A i když druhá a třetí sezóna už neplyne tak „čistě“ jako vycíděná a neokoukaná první série, kredit si How I Met Your Mother určitě udrželo. Na maximu.

Základní charakteristiky samozřejmě platí. Pořád se staví na bryskním dialogovém humoru, občas těžko přeložitelných jazykových hrátkách a návalu komických situací, které jsou sice daleko za hranicí normálního života, ale i tak se v nich odráží všechny ty existenciální otázky tížící měšťáky mezi dvacítkou a třicítkou (třeba jak dostat do postele dvě holky zaráz). How I Met Your Mother si i přes prázdniny a stávky udrželo kadenci fórů, zachovalo si styl, aniž by přitom zabředlo do nudného stereotypu. Podařilo se totiž zvládnout všechny zásadní nástrahy, tedy:

1) Příliš mnoho flashbacků... alespoň z dvou třetin druhé série se zdálo, že pod tíhou neustálých vraceček, scenáristických fines a časových zákrutů – samozřejmě, většinou k zbláznění vtipných – seriál trochu ztrácí tah. How I Met Your Mother nejlíp šlape, když se něco doopravdy děje, když se fóry navěšují na nosnou příběhovou linku jako korálky. Na konci všech sérií se tyhle šroubky daří utahovat, takže zároveň s dřením bránic gradují i vztahové záležitosti, až k perfektnímu celkovému dojmu.

2) Předávání stráží... i tady tvůrci uspěli. Odklon od Teda a Robin, šéfů první série, vyšel. Ve dvojce si nejvíc pozornosti užívali Lily a Marshall, takže mohlo vyznít hlavně neodolatelné tajtrlíkování Jasona Segela, jemuž už teď stačí dřepět u stolu a se vztyčeným obočím pozorovat šrumec okolo sebe. Peklo pak nastává ve třetí sezóně, kterou si pro sebe krade Barney, cynik, proutník, potulný bavič a studnice lidové moudrosti v podání Neila Patricka „jsem ještě víc cool než Dr. House“ Harrise, na jehož zdrcujícím smyslu pro nekorektnost leží většina nejlepších dílů z trojky. Navíc se daří i mise „zlidšťujeme Barneyho“, aniž by přitom tohle boží hovádko ztratilo nejdůležitější rysy své osobnosti (tedy, uvidíme, jak to nakonec dopadne... :-)

3) Cemea... ano, ani ta How I Met Your Mother nezahubila. První díl ve mě sice vzbudil podezření, že se na úspěšné značce zkusí svézt každá druhá hvězda showbyznysu (čím opovrhovanější, tím líp: Viď Enrique, Britney...), úsměvné vedlejší roličky ale vcelku fungují a rozhodně nemají moc rozklížit šlapající stroj, který si s camey pohrává se stejnou lehkostí jako s časovými skoky a dávkováním informací.

Proto, všechno dobré a jen tak dál. Ani po třech sezónách se z téhle seance nevytratila energie, což je u schematického žánru situační komedie vždycky malý zázrak. Asi jako najít pod zapomenutým žlutým deštníkem matku svých dětí. Anebo ne?

P.S.: V kauze Robin stojím za Barneym :-)

Sitcomů není nikdy dost. To vám řekne každý, kdo po těžkém dni v práci přijde domů, zapne televizi a když náhodou přepne na seriál, k pobavení se u něj nemusí absolvovat nekonečnou osvětu na téma „kdo je tohle a co se stalo s Jackem“. Známe to u Ženatého se závazky, známe to u Kroku za krokem a zapomenout nesmíme ani na Přátele. Právě je jsem si nechal ve výčtu nakonec z jednoho prostého důvodu – How I Met You Mother je jim až podezřele podobný. Kromě počtu hrdinů, kterých je o jednoho míň, zůstává na svém místě prakticky vše, co máte rádi – roztodivné zápletky od těch normálnějších (vztahy) až po ty skutečně bizarní (hon na krysu zkříženou se švábem), tuna hlášek a neodolatelný situační humor, který má pro jistotu hned několik point. Během dvaceti minut jednoho dílu se nasmějete dokonce více než u našeho rádiového přenosu (eh ;) a i když děj často utíká k věcem, které vás zase až tolik nezajímají, stále v něm nechybí občasný vývoj postav, univerzální sitcomová řeč pro mladé, obligátní změna interiérů a klasické popkulturní výstřelky směřované k popmusic, alkoholu a lehkým drogám. Mezi postavami to příjemně jiskří – ostatně i v tomto ohledu seriál snese důstojné srovnání se sehraností nejslavnější seriálové party – a jsou to sympaťáci k pohledání. Vaše věková kategorie, která řeší postpubertální i dospělé problémy. A ať už jste na přelomu libovolných dvou dekád mezi devatenácti a jednatřiceti, určitě se alespoň v jednom z nich najdete. Možná ne kvůli tomu, jaké řeči vedou a kolik hlášek ze sebe vysypou; Ale proto, jací jsou uvnitř a jak neobratně sebou mrskají před branou „světa dospělých“, který je pomalu, ale jistě vyzývá k jejímu otevření. Už dlouho to nebyla tak sehraná pětice, které byste dokázali říct ahoj a zajít s nimi na kafe. Za to jim patří dík, přestože bydlí na druhém konci světa a některé jejich zvyky vám možná nebudou úplně blízké (ale jejich pocity ano).