Lovci duchů

Tichá voda břehy mele, vážení. Pokud jste na seriál Supernatural (aka Lovci duchů) během první nebo druhé sezóny zanevřeli (už během třetí to možná nebylo tak snadné), dneska byste toho měli litovat. Přeměna seriálu je během čtvrté série dokonána, co začínalo jako pouhá vykrádačka strašidelných historek a legend, se během dalších sezón pomalu ale jistě začalo formovat do příběhu boje uzavřené komunity lidí proti armádě démonů, která si z pekla cestu vždycky najde. Kdo by byl řekl, že už v první sezóně nakousnutá dějová linie, působící dost nenápadně a možná i zbytečně, přeroste v tak velké drama, které na konci čtvrté série nabere dokonce apokalyptických rozměrů. Kdo by byl řekl, že lovci duchů Dean a Sam Winchesterovi budou hrát hlavní roli ve válce mezi nebeskou armádou a armádou pekel.

Nevyhnu se bohužel mírnému spoileru z předchozí sezóny, když zmíním Deanovu smrt a cestu do pekla, kde už si na něj nějakou chvíli brousili zuby. Nic příjemného jak pro postavu, tak pro scénáristy, kteří se tím - alespoň to tak vypadalo na konci oné sezóny - zahnali do kouta. Už tehdá přituhovalo, nerozluční bratři začínali mít pochyby o svém otci, povolání, sami o sobě, Sam pocítil záchvěvy "temné strany Síly", démoni nabírali na převaze a na pozadí malých bitev se rýsovala válka. Když tedy letos hned v první epizodě vylezl Dean z hrobu a chvíli na to se objevil anděl, který ho z pekla vlastnoručně vytáhl, divákovi zřejmě došlo, že Supernatural zašel trochu dál. Už to není nevinná hororová série bez větších ambicí. Najednou je to kulervoucí seriál, na který ze zaběhnutých značek tenhle rok nikdo neměl (snad jen Ztraceni).

Asi si řeknete "anděl - to je trochu trapný" a kdybych na vlastní oči neviděl, jak geniálně se s tím tvůrci vypořádali, zřejmě bych s vámi souhlasil. Jenže oni hned při takhle ostrém startu vysvětlí, že existence andělů je vedle démonů vlastně úplně normální záležitost. Nemusíte být věřící, abyste Supernaturalu začali andělskou armádu žrát, ostatně andělé jsou tady něco jiného, než v našich představách. Žádní miloučcí hošíci jak z fresek ve vesnickém kostelíku. Tohle je skupina bezcitných parchantů, o jejichž dobrotě budete často pochybovat - vlastně občas působí, jako by byli zlí víc než ti zatracení démoni. A co Bůh? Co s ním. Věřte si v něj nebo ne, andělé plní příkazy shora, sami se s ním ale nikdy nesetkali a když už o něm padne nějaké slovo, většinou to není nic dobrého. Na existenci andělů si zvyknete hodně rychle, ostatně oni jsou zatraceně cool. Najednou už se nezdá over-the-top ani hlavní dějová linie - plán démonů jak vysvobodit samotného Lucifera a přivést tak na Zemi apokalypsu.

Někde mezi tím jsou Dean a Sam, kteří bojují proti démonům, občas i proti andělům, občas dokonce sami proti sobě. Bratrské pouto se trhá, plán pekla už se zřejmě nepovede překazit a zoufalství teď číhá na každém rohu. Najednou začínají umírat i nebeští vojáci a na povrch se sápou samotní Luciferovi přímí podřízení, aby tu nadělali trochu neplechy. Supernatural ve čtvrté sezóně upouští od neustálého opakování motivů (už se nemusíte bát, že bude každá epizoda končit Samovou a Deanovou srdceryvnou rozpravou o tom, jak jeden nechce, aby odešel ten druhý), dokonce nemá snad jednu jedinou epizodu, která by nějak nezasahovala do hlavní dějové linie. Na vatu není místo, čtyřiadvacet dílů se neřeší nic jiného, než Samův přerod v démona, válku mezi nebem a peklem a "masterplán", který vám během posledních tří epizod vytře bulvy.

V Supernaturalu zůstalo to nejlepší, tedy odkazy a citace pro filmové fanoušky a hravost. Zároveň ale nastupuje mocné drama, a to ve fantasy, nad jejíž promyšleností člověk nestačí žasnout. Na první pohled absurdní námět je díky šikovným scénáristům přetvořen ve výborný příběh, kde se dějí věci, které nikde jinde zákonitě nemůžou fungovat. Mírné zdrsnění a poupravení biblických příběhů, proroci, andělé a plán, u něhož si do poslední chvíle nejste jistí, na čí straně kdo stojí.

Supernatural dospěl a svá nejlepší léta si zatraceně užil. Jediná epizoda není odbytá, všechno tu dává smysl, má grády a ano, má to koule! Vedle zmiňovaných Ztracených se těžko hledá něco lepšího. Průšvih je, že aby se člověk dostal k tomuhle skvělému finále, musí si projít sice dobrými, ale často dost stereotypními třemi sezónami. Kdo ale Winchesterovým fandil i během nich, musel letos chrochtat blahem.

Lovci duchů začínali jako televizní hororové béčko, během tří let si ale vybudovali celkem velkou fanouškovskou základnu, a tak si mohli ve třetí sérii jejich tvůrci malinko zaexperimentovat. Základní premisa většiny epizod je stále stejná. V nějakém americkém městečku řádí nadpřirozená potvora a Sam s Deanem ji jdou sejmout. Fungovalo to v prvních dvou řadách a stejně dobře to funguje i v té poslední. Oproti minulým dílům je tu však jeden podstatný rozdíl. Tvůrci seriálu se rozhodli začít se pořádně věnovat delším dějovým liniím. Vždycky tu byl nějaký superdémon, po kterém Winchesterové šli, ale tentokrát je toho mnohem víc.

Už nejde jen o záchranu jednoho z hlavních hrdinů (kdo viděl druhou řadu, ví, o čem mluvím), ale dost prostoru dostane i agent FBI pátrající po hlavních hrdinech, prolhaná podvodnice Bela, psychopatický lovec Gordon Walker a především démonka Ruby, která to hraje tak trochu na dvě strany. Scénáře třetí série jsou vůbec podstatně zajímavější než v minulosti. Porce hlášek a filmových a hudebních odkazů je sice stále stejná, ale tvůrce Lovců duchů Eric Kripke se tentokrát pokusil variovat celé filmy. A jde mu to zatraceně od ruky.

Máme tu uhlazenější verzi Přepadení třináctého okrsku, vtipnou variaci na reality show nebo neskutečně zábavnou fatálnější verzi Na Hromnice o den více. Je vidět, že scénáristé seriálu mají nakoukáno a fanoušci zmíněných filmů si budou i některých epizod doslova vrnět blahem.

Lovci duchů si zkrátka bez problémů udrželi svůj standard. Stále jde o solidní hororový seriál, který se nebere zas až tak úplně vážně. Herecká chemie mezi Jensenem Acklesem a Jaredem Padaleckim dosáhla téměř dokonalosti a scénáře nepostrádají vtip, napětí a nápad. Lovci duchů vědí, že se nemohou měřit se Ztracenými nebo s Hrdiny, avšak díky stylovosti a příjemné atmosféře se jejich fanouškovská základna stále zvětšuje. Vězte tedy, že pokud se vám první dvě řady líbily, třetí vás rozhodně nezklame. A pokud seriál neznáte a hledáte něco, u čeho se jednou za týden dá strávit příjemných pětačtyřicet minut, rozhodně stojí Lovci duchů za vyzkoušení. A závěr série slibuje, že čtvrtá řada by mohla být opravdu parádní.

Pokud by se mělo mermomocí škatulkovat, tak by Lovci duchů patřili do kategorie „teen horror.“ Je tam všechno, co by ve správném hororu být mělo, ale ve formě stravitelné pro teenagery a především přijatelné pro televizi. To, že je seriál bez krve, ale vůbec neznamená, že je špatný. Scénáristé Lovců duchů jsou evidentně hororoví fanoušci a vědí, jak v tom chodit. I když jim televize neposkytla dostatek prostoru pro násilí a úchylnosti, neznamená to, že vás Lovci duchů nechají v klidu. Tvůrci se rozhodli, že se pokusí převézt téměř všechny myslitelné hororové subžánry do televizního formátu, a tak se zde setkáte s epizodami duchařskými, budete svědky řádění pohanských démonů, poznáte moderní upíry i nemrtvé holčičky s černými vlasy, které jako by byly vystřižené z japonských hororů. U tohoto žánru platí, že na každého působí něco jiného. Na jednoho diváka platí laciná lekačka doprovázená hlasitými zvuky, na druhého zase postupně budovaná atmosféra. V Lovcích duchů najdete oboje a i když se zrovna některá epizoda nezabývá tím, co by pocuchalo tu vaši nervovou soustavu, u dalšího dílu můžete zarývat nehty do křesla. Lovci duchů nejsou žádné velevýznamné dílo, ale s převedením hororu pro televizi se poprali velice úspěšně a pokud jste smířeni s faktem, že Hory mají oči je film, který by dobrovolně žádná televize nenatočila, budete spokojeni. A dost často možná i víc, než když zaplatíte sto korun za lístek do kina.