Marin Frist je úspěšná kariéristka, která má karty rozdané takříkajíc na betla. Jako vztahová poradkyně stoupá strmě vzhůru, jako milenka a budoucí manželka ještě strměji. A ke všemu právě dopsala knihu, která podle všeho trhne všechny rekordy prodejnosti. Ještě než se celý kruh uzavře a obrázek spokojené ženy ve spokojené rodině se dokreslí do finální podoby, je třeba zaletět do vesničky Elmo u Aljašky a odbýt si poslední přednášku. Co čert nechtěl, Marin si omylem vymění notebook se svým přítelem a v letadle se poučí o tom, že to s tou její láskou není zase tak horké. Fotky přítele s milenkou celou idylku rozhodí a velká vztahová poradkyně má najednou problém se svým vlastním vztahem. A tak, když dorazí do Elma, rozhodne se místo jedné plánované noci zůstat trochu déle. Pryč od mrakodrapů, pryč od starostí všedních dní. V klidu venkova pak plynule přichází na kloub tamějším lidem i koloritu, který je obepíná a promlouvá k občanům skrze rádiové přenosy. Ještě předtím však s hrůzou zjistí, že zástupců jí čerstvě nenáviděné rasy (ano, jsou to muži), je tu asi desetkrát tolik než žen. Odvykací kúra tak asi nebude úplně snadná…

Muži na stromech nabízejí laskavý a nenáročný humor, přičemž laskavý nemusí nutně znamenat ženský a nenáročný nutně dementní. Situace „jedna žena proti x mužům“ nabízí očekávatelné situace v očekávatelných kontextech, včetně toho nejdůležitějšího: ať ženská sebedéle nadává na všechny chlapi na světě, stejně ve finále skončí v náruči jednoho z nich. Přesvědčení je jedna věc, biologické potřeby věc druhá. A tak se Marin proplétá životními zkouškami, na které by měl mít jako vztahový guru lék – a přitom se na vlastním písečku cítí nejvíce bezradná. Balancování na hranici mezi (věrným) vztahovým poradenstvím a klasickým sitcomem z odlehlé vesnice nicméně není nijak přesně vymezené; stejně jako všude jinde, jsou situační díly a jsou „zásadní“ díly, kde se osudy posouvají vpřed a kde se odhalují zajímavosti a lokální taje. Ale jak už bývá takovým smutným zvykem, ambiciózně načrtnutá premisa po nějaké době přechází do sitcomové schematičnosti. V okamžiku, kdy se zásadní postavy dají dohromady nebo rozejdou (popř. obojí v těsném sledu) a některé důležité věci z Marinina života dokáží plynule fungovat i mimo New York, ze seriálu se vytrácí neotřelost a roztomilá zoufalost cizince v neznámých končinách. Najednou už je to jenom prosté a obvyklé „jak se žije na venkově“ v typické šabloně střetu velkoměsto-maloměsto (s pár či hodně legračními výstřelky). Čím více se však hrdinka aklimatizuje, tím méně nabízí i po téhle stránce.

Nicméně – pořád je na co koukat a v každém ze (zatím) třiceti dílů se dají najít opravdu světlé momenty. Profláklé scény s chudáky zvířecími protagonisty (mýval, los) – tihle tvorové to v Mužích na stromě opravdu nemají lehké :), dnes už kultovní námluvy Annie a Patricka (včetně dojemného finiše s automatem na kondomy) nebo návštěva věčně nadržené sestry, to jsou jen letmé nástřely toho, jak široký záběr seriál má. Anne Heche je pro nudné večery téměř dokonalým diváckým sparingpartnerem, v jehož tváři se odráží moudrost, zranitelnost, ale i typický ženská vypočítavost a pokřivená vztahová obrazotvornost. A je moc dobře, že hlavně na ni se tu nezapomíná. Přestože seriál ve svém názvu degraduje muže na hloupá stvoření z doby kamenné, chlapi to i v rámci téhle série nevidí o moc růžověji. I ženy hodně často sedí na stromech, akorát si to bojí přiznat. Emancipace je mrcha.