Představte si, že se vám náhodou dostanu do ruky klíč od motelového pokoje č. 10. Ten pokoj reálně neexistuje, ale jakékoliv dveře se zámkem vám umožní do něho vstoupit (a vystoupit kde jen se vám zamane). Místnost byla kdysi plná předmětů, které, pokud jsou z ní odneseny, se stávají nezničitelnými a magickými. Nezkoušejte však do místnosti něco přinést a zapomenout to v ní. Pokud to není původní předmět, zmízí to v nenávratnu. Problém je v tom, že nejnovější majitel klíče v místnosti zapomněl něco VELMI cenného. A teď to chce zpátky. Nezní to příliš komplikovaně, ale uvědomte si, že po zeměkouli pobíhá spousta lidí s magickými předměty (některé vás jenom ochromí, jiné vás mohou zabít), přičemž existují minimálně dvě všehoschopné sekty, které se snaží získat co možná nejvíc předmětů a samozřejmě i artefakt nejcennější - klíč k tajemnému pokoji. Než se polda Joe Miller rozkouká, stává se křivě obviněným ex-poldou na útěku a musí rychle doplňovat vzdělání, pokud chce téhle záhadě přijít na kloub. A vy se ho budete držet za kabát, protože v téhle zdánlivě jednoduché zápletce se toho skrývá mnohem víc, než byste si po prvním zběžném pohledu čekali.

Lost Room je minisérie z produkce televizního kanálu Sci-Fi. Ten mám v hlavě především jako původce několika velmi béčkových a velmi špatných celovečerních produkcí, ale v jeho seriálové tvorbě se podle všeho čas od času vylíhne něco zajímavého. Dnešní aktér spadá svou formou mezi oba světy, jedná se totiž o třídílnou minisérii (3x90 minut, pokud odečteme reklamy), na které evidentně producenti nešetřili trikovými záběry a dobrými herci. A také dobrými scenáristy, pokud to mám říct nahlas. Lost Room totiž šlape jak švýcarské hodinky a já jsem si ho s radostí vychutnal v jednom kuse. S Peterem Krausem v hlavní roli je docela příjemně a jeho dceru hraje Elle Fanning, která je zhruba dvakrát roztomilejší a dvakrát přirozenější než její sestra Dakota, což jí v mém žebříčku dětských herců neomylně staví na první místo. Ale kvůli těmhle dvěma asi Lost Room zbožňovat nezačnete. Ještě ani nestačíte znervóznět a už se na vás vyvalí první magické předměty, které mají podobu věcí každodenní potřeby. Svou sílu nabyly proto, že patří do onoho pokoje č. 10. Hodinky co umí uvařit vejce natvrdo, nůžky které umějí rotovat předměty (jakýmikoliv předměty), autobusový lístek katapultující zasaženého doprostřed mexické divočiny a další užitečnosti.

Joe Miller má ke všemu klíč, ale prochází příběhem jako Alenka říší divů a nechává se fascinovat na každém kroku. To je pro diváka velmi příjemný koncept, který se odvíjí souběžně s rozvojem hlavní dějové linie. Zvraty jsou na ploše 270 minut velmi šikovně rozprostřeny a vy budete prosit, aby vám ti chytří pánové v pozadí prozradili, jak to celé dopadne. Být Lost Room regulérní seriálovou sezónou, možná by se zvrhnul do sci-fi rutiny (konec však naznačuje, že spousta věcí zůstává nedořečená a další minisérie by tedy mohla být ve vzduchu), ale v tomhle formátu jednoduše nemáte co vytknout. Ano, nebortí se tu světadíly, nejsou tu atomové exploze, všehoschopní tajní agenti a krutovládci z galaxie Beta. Lost Room je vlastně celkem komorní, ale kdykoliv musí sáhnout k počítačovým trikům, jsou výsledky decentní a herci jako Julianna Margulies, Kevin Pollak nebo Ewen Bremner rozhodně drží laťku vysoko, i když si zdaleka nejvíc zapamatujete Petera Krause, který v hlavní roli sype z rukávu suché hlášky příjemně svižným tempem.

Přiznám se, že mi to udělalo radost a měl jsem docela vztek, že je to tak krátké. Ono se říká dobrého pomálu, ale až naposledy otočíte klíčem, bude vám to líto. Po dlouhé době se totiž objevil sci-fi seriál, který vás donutí přemýšlet a vyžene vás na samý okraj pohovky. A přitom k tomu nepotřebuje vesmírné koráby, federaci plnou mimozemšťanů a intergalaktické smrtící paprsky. Jen obyčejné předměty s neobyčejnými vlastnostmi, jemnou retro stylizaci a po čertech dobrého scenáristu, který vám nedovolí zakopnout. Hledejte, koukejte a posléze debatujte. Je o čem. :)