Časy, ve kterých se postavy filmu Gladiátor ženou do útoku s bojovým výkřikem "Roma Victor," jsou pro aktéry první sezóny seriálu HBO, Řím, teprve v šerém budoucnu. První série, která spatřila světlo světa v roce 2005, se totiž odehrává v letech 52 př. Kr. - 44 př. Kr. Ale ani tak nejde o žádnou selanku. Na ploše jedenácti 52- minutových epizod se vraždí, podvádí, znásilňuje a touží po moci ještě vydatněji, než známe z příběhu Ridleyho Scotta a kohorty jeho tří scenáristů, který ukázal, že o krvavé časy císařů zájem diváků neopadl. Produkce, v jejímž čele se skví jméno Johna Miliuse (Barbar Conan), investovala do výroby 100 miliónů dolarů, které jsou znát především na výpravě a několikahektarových kulisách, které minimálně od Bratrstva neohrožených patří k naprostému standardu produkce HBO. Na sérii se kromě půltuctu scenáristů podílelo také několik režisérů, z nichž nejvíce razí béčkový Michael Apted (Past, Jeden svět nestačí). Zbylá čtyřka režisérů brousila styl na desítkách seriálů typu Rodina Sopránů, Carnivale, Odpočívej v pokoji a dalších. Vše co má začátek má i svůj konec, říká slogan jedné slavné kyberságy, který lze aplikovat i na existenci státních útvarů. Čtyřsetletá éra republiky je u konce a nastupuje vláda tvrdé ruky v podobě císařství, ve kterém postupně přestávají platit ideje, z nichž vycházel způsob vlády a který tmelil etnicky rozrůzněné obyvatelstvo jednoho z nejstabilnějších útvarů antického světa. Hlavními postavami jsou reálně existující vojáci Lucius Vorenus a Titus Pullo (píše se o nich v páté knize Caesarových Zápisků o válce galské), kteří se místy brání, jindy chtě nechtě přispívají k zániku druhdy bezpečného světa. Druhá sezóna se v USA promítá od 14. ledna 2007.

Obyvatelé Říma nejsou z těch, které byste chtěli mít v rodině nebo s nimi v paneláku sdílet chodbu. Kanál HBO ve spolupráci s BBC se rozhodli pro odvážný tah, kdy rozjeli projekt o lidech, kteří ve většině filmů končí bídnou smrtí. Ale tady je jim pro jejich rejdy poskytnut maximální prostor. Pokud jde o zkaženost a absenci morálních limitů římské honorace, o které minimálně od seriálu Já, Klaudius nemáme žádné iluze, dostal se seriál Řím na samou hranici zobrazitelného. Ne snad že by do filmu nešlo dát více krve, podvodů nebo žárlivosti. Problém spočívá v tom, že od jistého bodu to nelze ustát bez ztráty filmařské cti a vážnosti. Tvůrci Říma však ví, kdy zatáhnout za opratě a nesklouznout do sebeparodie. I tak je Řím pro některé slabší nátury podívanou natolik plnou negativních vjemů a morbidity, že jim stačí mrknout na pár dílů, aby měli jasno. A nic nepomůže varování, že jde o autorskou licenci a kdyby byli Římané opravdu tak krutí a utržení ze řetězu, nevyhnutelně by zanikli.

Projekty typu Řím jsou dobrou ukázkou toho, že si lze udržet vysoký standard a neupadnout do seriálové bažiny, v níž rotují špatní herci hrající podle ještě horších scénáů. Projekty HBO jsou v mnoha ohledech spíše ultraprodlouženým kinofilmem se spoustou proplétajících dějových linií. A každý dnešní herec si účasti v HBO seriálu nebo filmu docela považuje. Na Římu lze ocenit dobrou práci s prameny (doporučuji hutné sedmé DVD z packu nedávno vyšlé první sezóny), velkolepost a přes úvodní slabší díly i vysoký koeficient zábavnosti. Tvůrci počítají jak s diváky, kteří se v dějinách orientují a dokážou ocenit i pasáže o státotvorbě a každodennosti, tak laiky, kteří se chtějí jen "masově" bavit a kvůli ozřejmění "situace v Římě" nechtějí v knihovně trávit ani minutu času. Na ploše 600 minut lze postihnout hodně a tak se nám dostává nejen lekce z historie, ale i nahlédnutí do psychologie nejedné reálné a fiktivní postavy. Mnohé z nich se překvapivě chovají jinak, než jak se běžně ve filmech zobrazují a nebo nás učili ve škole. Například Kleopatra nemá (v žádném slova smyslu) parametry Liz Taylor a neslavně-slavný Brutus je překvapivě docela sympatický.

Pokud vám nevadí, že i z nákladných kulis je občas cítit papundekl a připíšete to tomu, že Řím se teprve zmáhá a megastavby a la Gladiátor přijdou teprve v budoucnu, je vysoká šance, že se vám série z časů Gaia Ceasara, intrik, aristokracie, legionářů, lůzy a ničím neředné brutality bude líbit. Tvůrci zjevně vycházeli z toho, že Řím a všechny konotace, které si s ním spojujeme, budou fungovat trochu samospádem a zájem publika neklesne. A opravdu, neklesl. Ti, kteří si na seriálu vybudovali závislost, se jistě těší na druhou sezónu, která bzprostředně navazuje na tu první a bude pojednávat více méně o tom samém, byť za vlády císaře Augusta (Gaius Octavius v první sérii).