Zlatá léta sedmdesátá. Politická situace se zklidnila, ale barvy poděděné od květinových dětí ještě nestihly vyblednout. Ta doba měla koule, i když se obešla bez velkých zvratů, člověčenstvo se totiž pohybovalo kupředu, a to způsobem, za který se příští generace nemusely stydět (ne, vycpávky na ramena, Modern Talking a účes á la bundesliga ještě světu nevládli). Naopak se začalo s Hvězdnými válkami, tráva se ještě nestihla okoukat a všemožné hudební žánry měly styl, protože kastrace skrz MTV měla teprve přijít. A v téhle požehnané době bylo jedno obyčejné americké městečko, v něm docela obyčejná rodina a banda kamarádů. Koukali byste, kolik humoru se dá vytěžit z jejich všedních dnů, tak jak je zachytili tvůrci That '70s Show.

Sám sebe jsem se ještě docela nedávno ptal, od čeho sakra odvozuje svůj herecký status Topher Grace. V dobré společnosti byl za nudného mameluka, ve Spideym prapodivnou protiváhou Petera Parkera… a přitom tenhle hodný chlapce točí dál. Jak by ne, když hrdě obstál v hlavní roli v That '70s Show, v jednom z nejpohodovějších sitcomů posledních dvou dekád (odkroutil si osm sezón mezi roky 1998 a 2006).

Graceův hrdina se jmenuje Eric a vypadá jako úplně běžný sedmnáctiletý klučina z řadového domku v nějakém maloměstě. Nejprve balí, pak opatrně randí se svoji první láskou Donnou (fešanda od sousedů, obdařená přirozeností Laury Prepon), po škole vysedává s kamarády doma ve sklepě, kde se přetřásají všemožné důležité životní otázky a řeší každodenní postpubertální trable: třeba jak si poprvé zasouložit, jak se vyhnout narozeninové oslavě, kterou „trapně“ pořádají vlastní rodiče, nebo jak dolů propašovat tolik piva, aby to vyvážilo všechny zásoby hulení. Eric má okolo sebe pomalejšího hezouna Kelsa (do role ideálně padnoucí Ashton Kutcher), jeho povrchní, leč velmi půvabnou holku Jackie (Mila Kunis stála už ve čtrnácti (!) za hřích), výměnného studenta Feze, který nerozumí příliš anglicky (zjevná inspirace pro Big Bang), a jednoho pohodáře do počtu. Spolu s nimi čelí rejdům své náruživé sestry, která ráda kdekoho sexuálně pokouší, zejména pak Kelsa, a samozřejmě vzdoruje výpadům rodičů. Ti by v podání Debry Jo Rupp (Frankova manželka z Přátel) a Kutwooda Smithe (mihl se ve 24 hodin) zvládli utáhnout celý sitcom sami o sobě – tak vypečenou dvojku jinde neuvidíte – tady ale prostě jen přidávají dospěláckou perspektivu, byť extrémně vtipně naplněnou, ke šťavnaté komediální jízdě mladých. Jízdě o tom, jak se žije, když se blíží dvacítka.

That '70s Show byste měli zkusit hned z několika důvodů. Pro sitcom ideálně typizované postavy tu zvládají zcela přirozeně přebíhat od normality, tedy od uvolněného imitování běžných teenagerů, až k přepáleným figurkám, jež se musí předvádět v zájmu situačního humoru. Mladí herci jsou bez výjimky perfektní, okamžitě si získají vaše sympatie a podobně jako třeba u Přátel nebo How I Met Yout Mother do nich hnedle můžete projektovat svoje zážitky, touhy, vzpomínky a všednodenní starosti. Fór je v tom, že That '70s Show plyne naprosto uvolněně, neustále překvapuje tím, jak nemusí tlačit na pilu, aby zvládlo naplnit kvóty žádaných prosmátých minut. Celý seriál díky tomu funguje jako hravě nostalgický sled více či méně pravdivých vzpomínek, jež akorát někdo vybrousil do pekelně vtipné podoby.

Samozřejmě se tu čile nahazují popkulturní udičky, samozřejmě, že se hodně času stráví u sexu, drog, hudby a chlemtání alkoholu. Málokdy tu ale ucítíte onen klasický sitcomový kalkul, kdy scenáristé ženou postavy do prapodivných situací a vy doslova cítíte jejich myšlenkové pochody, vidíte, jak si připravují půdu pro gagy, a musíte se povznášet nad umělostí a samoúčelností jejich konstrukcí. That '70s Show je na oko mnohem méně svázaný a právě proto tak lehce vyvolává reminiscence na to bezstarostné zevlování po škole. Není to únavné retro vzpomínání, které servíruje vytrvale Česká televize, ale vyvážená zábava na všech frontách, která umí být cudná i drze otevřená (viz výuková videa o antikoncepci nebo marihuaně), nostalgická i cynicky šťouravá, formálně osobitá (trademarky si oblíbíte už po dvou dílech) i civilně neokázalá. Takřka skutečná i estrádně rozdivočelá… a pochopitelně bránici vytrvale masírující.

Jsem prostě rád, že zívání u How I Met Your Mother a Big Bangu můžu zahánět právě touhle „feel-good“ oddychovkou. Doporučil bych neznalým alespoň dva tři díly zkusit.