Pravá krev

Druhá série upíří televizní pecky se na české verzi HBO teprve rozjíždí, lid internetový ji má ale už důkladně nakoukanou. Připomeňme si ji:

Sezóna se rozjela víc než slibně. Cesty našich hrdinů se rozdělily, abychom nemuseli podruhé koukat na to samé, na scénu vtrhla hrstka nadějných nových postav a záhy se ukázalo, že tvůrci rozhodně nehodlají ubrat na nekompromisnosti násilí a použitých výrazů. Jásat po pár dílech, které vyslaly půlku osazenstva do Dallasu a naznačily nebezpečnou hrozbu v Bon Temps, ale bylo trochu předčasné. Sice se objevilo pár zajímavých dějových linek a vesmír Pravé krve se rozrostl o další nadpřirozené hrozby, celkový dojem však byl čím dál tím horší. Zatímco se sourozenci Stackhouseovi pletli do globálnějších upířích problémů, odolávali novým milostným výzvám a vůbec dělali docela interesantní věci, doma se vařilo z vody.

Z tajemné Maryann, jejíž přítomnost byla zprvu vítaným osvěžením, se postupem času vyklubala imbecilní bestie a člověka přestalo zajímat, jaký osud že to plánuje starému kamarádovi Samovi a všem, kdo se jí postaví do cesty. Kompletní dění v Bon Temps, snažící se o hrátky na klasickou hororovou apokalypsu, tak šlo někdy od půlky série rychle k čertu a nezachránilo ho ani hláškující duo spasitelů, jež jako jediné dokázalo prosvítit závěrečné epizody.

Tím, že seriál vsadil z 50% na jednu kartu a následně prohrál, si tvůrci vykopali vlastní hrob. Často se z něj dokázali vyškrábat jen díky dallaským opletačkám se Společenstvem Slunce a díky vychytaným epizodkám se zatím nevyčerpanými postavami. Krom sexuálních problémů Jessicy a Hoyta, Godricova prozření nebo Ericových hrátek na slušňáka vám ale v hlavě za pár týdnů neutkví téměř nic - jen si budete matně pamatovat na to, že Bill se Sookie pořád dokola řešili, jak to mezi nimi vlastně má fungovat. A to začalo být po pár dílech otravné i přesto, že oblíbené „kousni mě a budeme navždy spolu“ zabralo v pohodě únosné minimum času.

Pravá krev si tak možná udržela svoje povrchní kvality, ve druhé sérii se ale proměnila v roztříštěnou vztahovku s citelnou absencí "starého dobrého Lafayetta" a s minimem zásahů do černého, jejíž rozpačitost korunovalo nevýrazné finále s laciným cliffhangerem. Tam, kde prvních 12 dílů servírovalo skvěle provázanou podívanou se spoustou zábavných a nekorektních narážek, snažil se nás druhý tucet odbýt houfem menších problémů, přičemž dobrá půlka z nich nakonec nepadla na úrodnou půdu. Šokující nebo cool momenty se sice úplně nevytratily, nebylo jich ale zdaleka tolik, abyste si brzy nezačali uvědomovat pravidelné podskakování vysoko nastavené laťky. Nemluvě o tom, že natěšení na další díly (minule zcela samozřejmé) musela tentokrát takřka výhradně zajišťovat velká přehlídka prvotřídních sexbomb. A na tom se seriál vážně postavit nedá. Alespoň ne takhle ambiciózní.

P.S. Minimálně jednu nesmrtelnou scénu nám ale druhá série dala...

Jsme zvyklí, že jakmile se pod nějaký seriál podepíše HBO, dá se v něm velmi snadno zpozorovat kvalita. Bývá to výjimečná látka, jejíž produkce by ze scénáristického nebo finančního hlediska byla pro jiné stanice nerealizovatelná. True Blood do téhle škatulky nezapadá, vlastně je to seriál natolik zvláštní, že nezapadá vůbec nikam.

K upírům se poslední dobou vrací více tvůrců a každý z nich se do tohoto světa snaží přinést něco nového. Snad proto, aby nad novým výtvorem nemohl každý mávnout rukou jako nad dalším hororovým nesmyslem. True Blood dělá něco podobného: Ssaží se vymanit ze zaběhlého upířího stereotypu (tím, že upírům nevadí kříže, česnek a podobné "nástroje", mimochodem vzniká pomalu ale jistě stereotyp nový). Nakonec se seriálu daří dostat ze zaběhlých kolejí něčím úplně jiným: upíři tu světu otevřeně přiznávají svou existenci a snaží se žít mezi normálními lidmi. Navíc hlavní hrdinka Sookie je tak trochu jako z X-Men.

Nemá to nic společného s tím, že ji hraje Anna Paquin (která je tu mimochodem nepřijemně vlezlá), ale s jejími zvláštními schopnostmi - slyší cizí myšlenky. Seriál se nijak nežene do vysvětlování téhle podivné vlastnosti, Sookie je prostě jedna z mnoha postav a od ostatních ji odděluje schopnost šťourat se jim v hlavě. Je to zvláštní charakter sám o sobě, doteď totiž podobné seriály / filmy stály na tom, že nic netušící svět plný obyčejných lidí křižují nadpřirozené postavy ze strašidelných báchorek. Najednou se ocitáme v realitě, kde není jisté vůbec nic. Sice nevíme, jestli je "tam v dáli" někdo podobný, ale sama existence postavy, která není ani upír, ani člověk a tím pádem nezapadá do žádného schématu/mytologie, diváka uvádí do zvláštního stavu nejistoty.

Na takové zvláštnosti si zvykejte - ani po několika dílech nebudete mít tušení, kam by měl seriál směřovat, jakou úlohu tu postavy mají. Má třeba nějakou důležitou roli Sookiin bratr Jason, který ojede každou ženskou, která se kolem něj projde? Nebo snad její šéf, jehož myšlenky jsou pro Sookie těžko čitelné, protože jsou prý moc animální? (Sam mimochodem štěká ze spaní, jsem jediný, kdo tu čichá další podivné stvoření?) A když už jsme u toho - bude True Blood pouze romancí mezi Sookie a upírem Billem, jehož myšlenky pro jistotu číst nelze vůbec? Co na nás tvůrci chystají, budete se ptát sami sebe a odpověď vám nikdo nedá.

Možná proto je tak těžké si na True Blood zvyknout. Úplně všechno se tu vymyká konvencím a občas má člověk pocit, jako by sledoval nějakou buranskou ptákovinu (myslím, že nejsem jediný, kdo po chvilce proklíná ten příšerný jižanský přízvuk, který tu má úplně každý). Jeden románek tu střídá druhý, romantický seriál se ale rozhodně nekoná. Pobíhají tu upíři, horor to ale také není. Můžete se snažit, ale po chvilce dumání se vám "Krev" stejně nikam zařadit nepodaří.

Seriál je to nicméně pěkně natočený a ačkoliv se odehrává na venkově ve velmi uzavřené komunitě, vypadá celkem draze. Rozhodně nestraší podobně lacinými triky jako Moonlight, na takové věci se tu nehraje. Vyprávění je velmi komorní, staví na solidních hereckých výkonech (i když je mi proti srsti chválit kohokoliv právě kvůli tomu příšernému přízvuku) a propracovaných mezilidských vztazích zachycených v inteligentním scénáři.

True Blood každopádně nepatří mezi seriály, které si okamžitě oblíbíte. Naopak, trvá mu velmi dlouho, než se ve vašem obýváku zabydlí. Je to běh na dlouhou trať. Vydržíte s ním hlavně proto, že v sobě skrývá ohromný potenciál a že se neřadí mezi bezhlavé úlety, kde jedna epizoda kopíruje druhou.